Diary-of-sellene | Taťánin dopis Oněginovi

Poezie - Dopis pro Taťánu.

Puškin Alexandr Sergejevič, 6. 6. 1799 až 10.2. 1837, ruský básník, prozaik a dramatik; zakladatel nové ruské literatury a tvůrce novodobého ruského básnického jazyka. Již v raném období tvorby vyzkoušel téměř všechny lyrické žánry soudobé poezie; vrcholným dílem tohoto období je pohádkový epos Ruslan a Ludmila. Léta 1820-26 trávil ve vyhnanství na jihu (Kišiněv, Oděsa) a na rodinném statku u Pskova, trestán za svobodomyslné verše. Problematika moderní osobnosti, zobrazená zprvu v romantických poémách Kavkazský zajatec, Bratři loupežníci, Bachčisarajská fontána, Cikáni, je vrcholně umělecky ztvárněna v románě ve verších Evžen Oněgin. Puškinova koncepce ruských dějin, zdůrazňující lidový a národní princip, byla východiskem dramatu Boris Godunov, poém Poltava, Měděný jezdec, povídky Kapitánská dcerka i historická práce Dějiny pugačevské vzpoury. Ve 30. letech vznikla významná díla prozaická (Povídky Bělkinovy, Dubrovský, Piková dáma) i dramatické., tzv. malé tragédie (Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru). Zemřel na zranění při souboji, do něhož ho vehnaly intriky dvorní společnosti - V české literatuře se odrazil zájem o Puškinovo dílo v četných překladech (J. S. Tomíček, přeložil. Cikány 1831), zejména Evžena Oněgina (V. C. Bendl-Stránický, 1860, V. A. Jung, 1892, J. Hora, 1937, O. Mašková, 1966, E. Frynta, 1975 - nedokončeno) i v několika parafrázích (J. Neruda: U nás, G. Pfleger-Moravský: Pan Vyšinský); E. F. Burian vytvořil na motivy Evžena Oněgina scénickou báseň.  ->Zdroj

---------------------

Myslím, že mnoho lidí si dnes již nevzpomene na toto krásné básnické dílo. Je to něžné psaníčko ve verších a já vám z něj dávám malou ochutnávku. :)

Taťánin dopis Oněginovi: úryvek

Já píši Vám. Co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mě pohrdáním trestati.
Leč ještě věřím, nešťastnice,
že mě Váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.

Já nejdřív mlčeti jsem chtěla.
A věřte, nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
Vás u nás na vsi uzřím jen,
abych Vám slůvko mohla říci
a v duchu Vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci.
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my, z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce Vás ctíme.

Líbí se mi ještě jedna část, bohužel tu jsem nenašla nikde jinde, než v babičřčině knížce, kde je celý příběh v originálním znění a bohužel tuto knížku zde nemám k dispozici.