Legenda o Šotkovi a Trojském koni ve vlastní hlavě

 Pozoruju svět a dívám se do něj a hledám v něm jistoty, štěstí, radost. Snažím se rozeznat pravdu od lži a upřímnost od faleše, ale dneska je to tak těžké. Dnes sotva člověk ví, kdo je na jeho straně a kdo proti němu. Růže se může mile usmívat, ale záhy pocítíte na prstech krev od jejích trnů. Bádám od kraje ke kraji. S pocitem jako bych měla v hlavě šotka nebo trojského koně. Šotek mi krade vlastní úsudek a schovává ho tam, kde jej nemohu najít a trojský kůň mi docela viruje rozum.

Jak se vypořádat s šotkem? Třeba si zálohovat soubory v mysli, nenechávat je tam jen tak na poličce, protože nikdy nevíte, kdy se šotek objeví, natáhne ruku po nějakém papíru s vrstvou prachu, který záhy najednou potřebujete, ale už jej nenajdete. Účinné je taky si šotka moc nepouštět k tělu a nevěřit, že nějaký existuje, přecijen, je to jen pověra. Nejlepší bude se moc nerozptylovat skutečnost, že někdo může vlézt do vaší mysli a vybrat vám z ní všechno důležité. Nenechat se vyvést z míry a stát si za tím, co cítíte, jinak to ztratíte a vydobýt si to zpátky je těžké, neboť s šotkem se špatně smlouvá.

Jak se vypořádat s trojským koněm? ...Neboli okamžikovým zkratům s postupným nárustem, až jsou všechny mozkové buňky v režimu off a scela se na vás vykašlou? Snad jen účinný antivir, nic jiného vám neporadím. Vlastní obrana proti zkratům. Šotek je sice potvůrka, ale trojana můžete ovládnout, když se snažíte.

Tolik z mého dněšního úvahového zápisku....Ze zápisku obyčejné náctky, která se hledá a musí se vypořádat jak s šotkem, tak s trojanem.